Naše smečka

Oba naši hafani jsou hodně rozdílní. Laky je samotářský bígl a Lex naopak neřízená střela. Oba dva, když byli sami doma, tak vyli nebo ničili nábytek, občas se poprali. Že výchova psa je něco jiného než výcvik, jsme pochopili až díky Ladě.

A jak jsme k našim obludkám přišli? Laky je 6 letý bígl. Původně to byl přítelův pes. Při výběru plemene byl omezen vzrůstem. A tak si dovezl bíglí štěňátko. Po pár týdnech si soused přišel poprvé stěžovat na štěkot. Řešení bylo jednoduché a krátkozraké. Nikdo však Lakymu nevysvětlil, že být doma sám je vlastě fajn. Problém se tedy neřešil a i změna jako stěhování mu nepomáhala, ba naopak.

Dacana Lexe jsme si dovezli po roce spolubydlení s přítelem a Lakoušem. Lex je flat coated retriever a přivezli jsme si ho když mu byl rok, kdy do té doby nebyl řádně socializován, všeho se bál, byl pohublý a měl moc energie. Laky tenkrát nebyl nadšený, že k němu přibyl takový živel.

Lex , během našich absencí, doma ničil vše, na co dosáhl a Laky vyl nebo štěkal. Musím říci, že obdivuji naše bývalé spolubydlící i sousedy. Zkoušeli jsme hodně věcí, ale protože jsme oba museli chodit do práce, nikdy nebyl čas dotáhnout nácvik odchodů.

A když už to vypadalo, že mi nezbyde nic jiného než zůstat alespoň 6 týdnů doma, tak jsme potkali Ladu.

Díky ní jsme pochopili, že psy nejlépe unavíme dlouhou klidnou procházkou na vodítku, klidným zacházením doma, a jak moc je důležitá harmonie ve smečce. Záleželo jen na naší energii a zdravém sebevědomí.

Ladina návštěva byla pro ni asi trochu noční můrou. Lex měl svoji klec, která už měla to nejlepší dávno za sebou. Oba byli zablešení – ten rok propukla doslova bleší epidemie a nic nepomáhalo. Krmení připomínalo krmení dravé zvěře. Div, že nesežrali nás.

Ukázala nám, že Lexovo vlezlé lísání je velmi často dominantním chováním a je potřeba to zastavovat a ukázala i jak na to. Laky se dostal ze své škatulky a otevřel se. Pes, když se napravuje, si prý znovu psychicky projde obdobím kdy byl štěně, puberťák až se nakonec uklidní. Opravdu jsme měli jeden čas doma dvě štěňátka. Klukům se vytvořil jeden společný pelíšek, krmení muselo probíhat naprosto v klidu. A každé ráno jsem s nimi chodila na hodinovou procházku na vodítku. Nikdy bych nevěřila, že obyčejná, ale správně vedená procházka je unaví víc jak hodinové lítání po parku.

Do týdne si sousedi mysleli, že jsme stále doma, protože hafani nevyli. Začali se k sobě více mít a brát se jako parťáci. Doma byli rádi, konečně mohli odpočívat. Lexe asi měsíc na to, pokousal pitbul. Nenese si žádné psychické následky. A věřím, že je to hlavně díky tomu, co nás Lada naučila. Na rvačce je nejdůležitější ukončit vše v klidu a v pohodě.